Navigace

  • o nás
  • informace
  • pomoc a podpora
  • publikace
  • jste závislí?
  • mapa webu




mapa pomoci

mapa ČR Karlovarský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj Plzenský kraj Jihočeský kraj Vysočina Jihomoravský kraj Zlínský kraj Moravskoslezský kraj Olomoucký kraj Pardubický kraj Královéhradecký kraj Hlavní město Praha Středočeský kraj Středočeský kraj

Login form

kalendář akcí

PoÚtStČtSoNe
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
242526272829 

links

anketa

Nežádoucí účinky užívání marihuany

Výsledky ankety

novinky odjinud

mapa webu

 

S

SANANIM

Občanské sdružení „pro prevenci, léčbu a resocializaci osob ohrožených zdraví škodlivými návyky“ založené v r.1990 jako první NGO v ČR zaměřená na služby pro uživatele drog a drogově závislé. Během 10 let se stal SANANIM přední českou NGO na tomto poli a vybudoval ojedinělý komplexní systém odborných služeb, který v současnosti zahrnuje 7 pracovišť: v Praze je to Středisko terénních programů, Kontaktní centrum, Denní stacionář-psychoterapeutické centrum, Doléčovací centrum s chráněným bydlením a Drogový informační servis, mimo Prahu (Jižní Čechy) pak terapeutické komunity v Karlově a Němčicích. Většina programů a zařízení vznikla jako první svého druhu u nás, TK Němčice byla založena již v r.1991. V r. 1994 byla založena samostatná organizace SANANIM Olomouc, v r.2000 přejmenovaná na P-Centrum.

SDÍLENÍ INJIKOVANÉHO MATERIÁLU, ROZTOKU

Způsob injekčního užívání, při němž roztok drogy je sdílen ve více než jedné stříkačce. Zahrnuje natažení drogy v tekuté formě do jedné stříkačky a potom předání části roztoku do druhé stříkačky, kde může být užita kýmkoliv jiným. Jiná forma sdílení roztoku je příprava drogy do nádoby, ze které si jednotliví uživatelé natahují drogu do svých stříkaček. Tyto praktiky přinášejí zvýšené specifické riziko infekčních onemocnění - HIV i virus hepatitidy B a C se mohou přenést, jestliže stříkačka nebo jehla byly kontaminovány krví při jejich předešlém užití. Je zde také riziko kontaminování bakteriemi z okolního prostředí.

SDÍLENÍ JEHEL, STŘÍKAČEK (SHARING OF NEEDLES, INJECTIONS)

Způsob injekčního užívání, při němž injekční souprava (jehla a stříkačka, případně pouze stříkačka) slouží k aplikaci dvěma a více lidem po sobě, bez dezinfekce po jednotlivých aplikacích. Jde o nejrozšířenější a také veřejnosti nejznámější formu rizikového (i hazardního) užívání drogy s nebezpečím přenosu HIV a virů hepatitidy B a C. Sdílení je časté ve skupině uživatelů i v partnerském vztahu, zejména toto partnerské sdílení je často bagatelizováno i relativně informovanými a odpovědnějšími uživateli (platí to i o výše uvedeném typu sdílení roztoku).
Viz také Harm Reduction , výměna

SEBEMEDIKACE

Jde o podávání látky, kterou si jedinec ordinuje sám za účelem léčit nemoc, ulevit si od bolesti nebo překonat nepříjemný psychický stav. V okruhu návykových látek je zřejmě nejrozšířenější sebemedikace alkoholem, ale známý příklad je i užití ilegálně opatřených trankvilizérů k navození spánku nebo rozpuštění úzkosti, stimulancií před zkouškou, při značném pracovním vypětí, dálkové jízdě atd. Řada osob trpících psychickými obtížemi vyhledává alkohol nebo drogu primárně jako sebemedikaci pro zmírnění svých obtíží (deprese, rozlady, úzkost, tenze, nutkavé myšlení a jednání atd.), později se může rozvinout závislost. V komunitě uživatelů drog je značně rozšířena sebemedikace heroinem při paranoidním syndromu („stíha“) z užívání pervitinu; nepříjemné obtíže opravdu poleví nebo ustoupí, ale zanedlouho je vystřídají obtíže plynoucí ze závislosti na heroinu. Obdobně a s obdobnými riziky se k sebemedikaci používá alkohol a benzodiazepiny.

SEDATIVUM

Látka působící tlumivě na CNS. Uleví od úzkosti, navodí uklidnění a spánek. Některé z těchto látek mohou přivodit amnézii (ztráta paměti), ochabnutí svalstva a mají protikřečové účinky. Většina třídění zahrnuje mezi sedativa alkohol, barbituráty a chloralhydrát. Někteří autoři používají termín sedativum jen pro podskupinu takových drog, které se používají k okamžitému zklidnění rozrušených osob nebo k uspání a odlišují je od trankvilizérů, které se užívají k léčbě úzkosti (benzodiazepiny).

SEKUNDÁRNÍ PREVENCE

Předcházení vzniku, rozvoji a přetrvávání závislosti u osob, které již drogu užívají nebo se na ní stali závislými. Obvykle používána jako souborný název pro včasnou intervenci, poradenství a léčení.
Viz také prevence

SENZITIZACE/DESENZITIZACE

Senzitizací nebo senzibilizací se v oblasti návykových nemocí pravidla myslí cílené zhoršení snášenlivosti určité návykové látky důsledku podaného léku nebo i psychologickými prostředky (skrytá senzibilizace, senzitizace ve fantazii, anglicky „covert conditioning“). Příkladem farmakologické senzibilizace je podání disulfiramu (Antabus), který pronikavě zhoršuje snášenlivost alkoholu, a tak může závislým pomoci se mu vyhýbat a abstinovat. - Desenzitizací se rozumí léčba nadměrné přecitlivělosti na určité podněty (např. chorobný strach z cestování letadlem) za použití relaxace, během níž dochází ve fantazii k postupnému vystavovaní se podnětům, které původně vyvolávaly strach. Ke spontánně probíhající desenzitizaci může docházet i při soustavném praktikování relaxačních a meditačních technik.
Viz také relaxace

SKRYTÁ POPULACE (HIDDEN POPULATION)

Termín používaný pro uživatele drog, kteří nejsou v kontaktu s existujícími zdravotními, zdravotně-sociálními a sociálními službami a s běžnými zdravotně výchovnými (osvětovými) programy. Důvodem může být např.odlišný životní styl a specifické normy a hodnoty drogových komunit, nezájem o odbornou péči, nedůvěra k institucím, citlivost na administrativní postupy včetně vedení dokumentace o pacientech a klientech, neplacení zdravotního pojištění, obavy z předsudků, odsuzování a odmítání, strach z problémů s úřady a policií apod. Na skrytou populaci se zaměřují terénní programy a nízkoprahová kontaktní centra. Poskytování těchto služeb je anonymní, jejich pracovníci usilují o vyhledání klientely (u terénních programů), navázání kontaktu, překonání nedůvěry a zvýšení informovanosti, vlastním cílem programů je především snížení rizik spojených s užíváním drog.Výzkum prováděný ve skryté populaci používá specifických kvalitativních přístupů.

SKUPINOVÁ (PSYCHO)TERAPIE (GROUP PSYCHOTHERAPY, GROUP THERAPY)

Skupinová psychoterapie je jedním ze základních nástrojů léčby závislostí. Prováděna je obvykle jedním až dvěma psychoterapeuty s příslušným psychoterapeutickým vzděláním a skupinou 8-14 klientů či pacientů. Každý psychoterapeutický přístup propracoval specifickou metodiku práce ve skupině vycházející z teoretických předpokladů a konstruktů těchto přístupů. Styl práce se tak může podle těchto přístupů velmi zásadně lišit. Obecně podle pravidel jimiž se skupina řídí rozeznáváme otevřenou a uzavřenou skupinu. Zvláštním typem je skupina svépomocná Skupinová terapie je u indikovaných klientů či pacientů využívána ve všech typech léčebných programů pro závislé osoby. Nejčastější kontraindikací jsou těžké poruchy osobnosti, akutní psychotický stav a těžší formy sociální fóbie.

SNIŽOVÁNÍ NABÍDKY (SUPPLY REDUCTION)

Široký pojem užívaný pro řadu aktivit vytvořených pro zastavení či omezení výroby a distribuce nepovolených drog. Nelegální výroba drog je postihována přímo. Činnost utajovaných nelegálních laboratoří je rovněž omezována prostřednictví kontroly prekursorů a pomocných látek, zatímco distribuci snižují zásahy policie a celních úřadů, v některých zemích i vojenské operace. Snižování poptávky je často synonymem pro činnost policie a celních úřadů, produkce drog může být ovšem omezena také omezením poptávky nebo prostřednictvím plánů alternativního rozvoje producentských oblastí, známých z rozvojových zemí Jižní Ameriky a Asie).

SNIŽOVÁNÍ POPTÁVKY (DEMAND REDUCTION)

Mezinárodní konvence pro kontrolu drog a dokumenty drogové (protidrogové) politiky užívají tento termín v souvislosti s cílem snížit vyhledávání a konzumaci drog na straně zákazníka nezákonného trhu – především zákazníka potenciálního, ale též již existujícího konzumenta. Strategie snižování poptávky působí opačným směrem než strategie snižování nabídky drog, ale oba přístupy se mohou účinně doplňovat. Úspěch snižování poptávky je obvykle měřen snižováním prevalence užívání, čímž se zřetelně odlišuje od dalšího pilíře strategie (proti) drogové politiky - snižování poškození (Harm Reduction).

SNOWBALLING

Metoda výběru uživatelů nepovolených drog buď pro výzkumné účely nebo pro potřeby peer programů. Vychází z využití malého množství uživatelů, kteří jsou vybráni, aby kontaktovali několik dalších uživatelů mezi svými známými. V některých případech je první skupina uživatelů (startující) také vyškolena v provádění výzkumných rozhovorů nebo v poskytování intervencí. Pojem obsahuje metaforu „nabalující se sněhové koule.“

SOCIÁLNÍ DOVEDNOSTI (SOCIAL SKILLS)

Soubor řady společensky i kulturně podmíněných dovedností, které si člověk v průběhu vývoje osvojuje. Sociální dovednosti jsou např. dovednosti potřebné k přijetí člověka do sociálních skupin, navázání a udržení kontaktu, komunikační dovednosti: sebevyjádření a naslouchání druhým, porozumění mezilidským vztahům apod. Určité sociální role vyžadují příslušné s.d. (role otce, poradce, šéfa apod.). Sociální dovednosti získáváme nápodobou, identifikací a různými formami sociálního učení, stejně jako vzděláváním ve specializovaných kurzech (např. pro manažery, nezaměstnané) nebo terapeutických programech. Podrobně rozpracované postupy učení sociálním dovednostem mají kognitivně-behaviorální programy. Známé jsou rovněž kurzy rozvoje osobnosti, výuka asertivity, sociálně psychologické výcviky. U drogově závislých je nedostatečnost určitých sociální dovednosti ovlivněna osobnostní a psychickou výbavou před či v důsledku užívaní drog a způsobem života „na okraji společnosti“ (úzkosti, deprese, impulzivita, nezdrženlivost, pocity méněcennosti, výkyvy nálad, traumata, odpor k autoritám apod.). Handicapem je absence dovedností získávaných v adolescentním období a rané dospělosti (období nejčastějšího počátku drogové kariéry) v drogami neovlivněných vztazích. Tehdy si člověk vytváří s.d. spojené s odpoutáním od rodiny, partnerskými vztahy, profesionální orientací apod.

SOCIÁLNÍ NORMY

Implicitní nebo explicitní pravidla a očekávání, která usměrňují sociální chování v určité komunitě nebo sociální skupině, případně v celé společnosti. Některé důležité celospolečenské normy jsou formalizovány a tvoří obsah zákonů, jiné zůstávají neformální nebo jsou formalizovány částečně (např. používání mobilních telefonů). Ve svém sociálním vývoji si jednotlivec nejdříve osvojuje pravidla významná v jeho rodině, pak ve skupině vrstevníků; teprve jejich prostřednictvím dospívá k poznání celospolečenských norem, k jejich přijetí nebo ke konfrontaci s nimi. Normy určité uzavřené komunity nebo skupiny (náboženská sekta, sídlištní gheto, skupiny na drogové scéně) mohou být v příkrém rozporu s celospolečenskými normami.

SOCIÁLNÍ PRÁCE (SOCIAL WORK)

Sociální práce je profesionální aktivita zaměřená na pomáhání jednotlivcům, skupinám nebo komunitám zlepšit nebo obnovit jejich schopnost sociálního fungování a na tvorbu společenských podmínek příznivých pro tento cíl. Předmětem intervence sociálního pracovníka je interakce mezi způsobilostí klienta zvládat a tím, co od něj prostředí očekává. Jeho cílem je podporovat sociální fungování klienta tím, že mu pomáhá obnovit nebo udržovat rovnováhu mezi více či méně dostatečnou kapacitou zvládání a této kapacitě více či méně přiměřenými požadavky prostředí. K typickým rolím (soustavám očekávání), které sociální pracovníci pomáhají svým klientům zvládat efektivněji, například role rodiče, dítěte, partnera, zaměstnance, souseda, občana a nebo například také pacienta. V souvislosti s životním cyklem člověka dochází k proměnám rolí, které jsou od něj očekávány. Právě v situacích, kdy dochází ke změně rolí, bývá pomoc sociálního pracovníka potřebná. Častým úkolem sociálního pracovníka v této situaci je pomoci klientovi porozumět požadavkům nové role, akceptovat ji a aktivně ji začít naplňovat. V širším pojetí se za sociální práci (péči) považují sociálně technická opatření a jejich organizace – např. sociální dávky, sociální služby a další. Sociální práce by měla mimo jiné usnadňovat klientům přístup k této sociální síti.

SOCIÁLNÍ SÍŤ (SOCIAL NETWORK)

Propojená skupina lidí, kteří se navzájem ovlivňují, přitom mohou a nemusí být příbuzní. Sociální síť se tvoří na základě společenských zájmů, rodinných vazeb nebo z jiných více pragmatických důvodů, jako je např. obstarávání a užívání drog. Jiný, přenesený, ale běžně používaný význam pojmu „sociální síť“ se vztahuje k síti služeb a zařízení pomáhajících řešit sociální problémy a potřeby klienta.

SOCIÁLNÍ ZRALOST (SOCIAL MATURITY)

Sociální zralost můžeme definovat jako společenskými normami vyžadovanou míru začlenění se do společnosti a schopnost adekvátně zvládat různé sociální role. Sociální zralost není pouze pasivním přizpůsobením určitému sociálnímu kontextu, ale aktivním jednáním v něm. Může být charakterizována např.úspěšným naplňováním sociálních rolí, akceptováním a dodržováním sociálních norem, sdílením a předáváním hodnot dané společnosti a kultury, a v neposlední řadě přiměřeným souborem sociálních dovedností a znalostí (komunikačních, pracovních apod.). K sociální zralosti patří i schopnost spolupráce, pomoci a oběti (prosociální chování). Delší drogová kariéra, zejména pokud začala v mladším věku, je obvykle spojena se zabrzděním nebo deformací sociálního zrání; pozitivní působení léčby a resocializace pomáhá tento deficit ve vývoji sociální zralosti překonat.

SOCIOTERAPIE (SOCIAL THERAPY)

Socioterapie je jedním z prostředků resocializace zaměřených na (re)integraci psychicky a sociálně dezintegrovaných osob do společnosti. Má široké rozpětí ve svých formách působení. Společným základem je využití pozitivního potenciálu mezilidských vztahů, společně sdílené činnosti a sociálního učení, stejně jako obecné potřeby člověka jako sociálního tvora. Bylo opakovaně prokázáno, že sociální podpora skupiny má pozitivní dopad na úspěšnou integraci. Do socioterapie můžeme zařadit např. cílené sociální učení, programy zaměřené na zlepšení sociálních dovedností, vnímavosti a náhledu na mezilidské vztahy, socioterapeutické kluby či jiné programy vedené profesionálem - zpravidla sociálním pracovníkem, ale i neprofesionálně řízené svépomocné aktivity a hnutí (např. AA, AN, Pavučina apod.). Každá skupinová terapie je svým dílem i socioterapií. Socioterapeutickou funkci má rovněž podpora dobrovolníky - např. studenti, skupina věřících nebo umělecký kroužek aktivně přijme „do svých řad“ klienty nějakého terapeutického či resocializačního programu. A naopak socioterapeutický rozměr má vlastní dobrovolnická činnost léčících se osob. Síť společenských vztahů a schopnost být přijímán i lidmi mimo terapeutickou skupinu má úzdravný efekt, který by měl být profesionály v pomáhajících profesích monitorován a podporován.
Viz také resocializace

SOUČASNÉ UŽÍVÁNÍ NĚKOLIKA DROG, POLYMORFNÍ UŽÍVÁNÍ

Užívání více než jedné psychoaktivní látky, buď zároveň nebo v jinou dobu a různých časech. Obvykle se spojuje s užíváním ilegálních drog, může však zahrnovat i legální drogy jako alkohol a tabák. Při používání tohoto pojmu ve výzkumných a odborných studiích je třeba specifikovat, o které drogy se jedná, jestli užívání probíhá současně nebo střídavě a jestli je nějaká droga preferována, pokud je dostupná. Když si např.závislí uživatelé heroinu nemohou obstarat svou dávku, mohou se uchýlit k užívání látek s podobnými účinky na centrální nervový systém, aby snížili abstinenční příznaky. V DSM-IV odpovídá pojem polymorfní užívání (polysubstance depence) opakovanému užívání nejméně tří skupin látek (nezahrnuje alkohol a nikotin), kde užívání žádné z nich není dominantní.

SPOUŠTĚČE

Obvykle se tím míní podněty, které vyvolávají craving (bažení) anebo zhoršují u závislých sebekontrolu a ohrožují je relapsem. U závislých na návykových látkách mohou být spouštěči např. známí, kteří berou drogy, hudba, kterou měl klient s braním drog spojenou, riziková prostředí, pohled na návykové látky nebo pomůcky k jejich užívání, filmy nebo vyprávění o drogách apod. Nejsilnějším spouštěčem zpravidla bývá aplikace látky, na které je klient závislý nebo i jiné návykové látky. Při léčení návykových nemocí se doporučuje přizpůsobit životní styl, aby se snížil počet spouštěčů, s nimiž se klient setkává. Na setkání se spouštěči je také možná klienta připravit. Vhodnou technikou, která se k tomu používá, je např. „Semafor“ (červené světlo znamená zastavit automatické jednání, žluté světlo uvědomit si možnosti, které se v dané situaci nabízejí, domyslet jejich následky a vybrat nejvhodnější, zelené světlo pak znamená nejvýhodnější možnost uskutečnit a vyhodnotit výsledek).
Viz také craving , relaps

STANDARDY

Soubor kritérií směrodatných pro kvalitu péče a její hodnocení. Rozlišujeme: (1) standardy vzdělávání, definované obsahem žádoucích znalostí a dovedností nebo absolvováním určitých škol a vzdělávacích programů, (2) standardy metod – popisují přesně, co má obsahovat určitý léčebný postup, např. metadonová substituce, (3) standardy založené na případu či diagnóze – definují soubor intervencí a služeb, které mají být poskytnuty pacientovi či klientovi s určitou nemocí, poruchou či problémem, mohou být i právním nárokem, (4) standardy služeb, programů a zařízení – definují podmínky poskytování péče ve službách určitého typu a často tudíž představují i typové definice, např. standard nízkoprahového kontaktního centra, terapeutické komunity, chráněného bydlení atd., (5) etické standardy – viz etický kodex. U nás používané nebo připravované standardy pro oblast závislostí („Minimální standardy“ od r.1995, „Akreditační standardy“ od r. 2000) patří do 4.výše uvedené kategorie, podobném duchu vyvíjí MPSV standardy sociálních služeb, zatímco MZ a odborné lékařské společnosti zpracovávají standardy kategorie 2 a 3.

STEROIDY

Přírodní nebo uměle vyrobené hormony, které vážou lipidy, obsahující molekulu cholesterolu, a působí na chemické procesy v těle, růst a na pohlavní a jiné fyziologické funkce. Patří mezi ně hormony kůry nadledvinek (adrenalin, noradrenalin), mužské a ženské pohlavní hormony a jejich deriváty. V lékařství jsou anabolické steroidy podávány mužům pro podporu pohlavních funkcí, pokud selže jejich přirozená tvorba, dále jsou indikovány v některých případech onemocnění kostní dřeně a při léčbě zánětu děložní sliznice. V posledních letech bylo v lékařství vyvinuto mnoho účinnějších látek a anabolické steroidy se užívají už jen zřídka.

STIMULANCIA

Látky ovlivňující centrální nervovou soustavu tak, že ji aktivují, povzbuzují nebo zvyšují nervovou činnost (též „psychostimulancia“). Patří sem amfetaminy, kokain, kofein, nikotin a některé syntetické látky, které snižují chuť k jídlu. Některé drogy mají stimulační účinky, které nepatří mezi jejich primární účinky, ale které se mohou projevit při užívání vysokých dávek nebo při chronickém užívání. Do této skupiny např.patří antidepresiva a anticholinergika.

STŘEDISKO DROGOVÝCH ZÁVISLOSTÍ

První ambulantní centrum pro nealkoholové závislosti, založené v r.1971 MUDr.Jaromírem Rubešem při Apolináři v Praze. Středisko spadalo pod nynější Všeobecnou fakultní nemocnici. V r.1986 zahájilo jako první v tehdejším Československu výměnu injekčního náčiní u nitrožilních uživatelů. Osamostatněním činnosti Střediska a přechodem ze státní do nestátní formy vzniknul v r.1991 DROP-IN.

STŘEDNĚDOBÁ LÉČBA

Za střednědobou léčbu se obvykle pokládá léčba v trvání 3-6 měsíců. U nás tento typ léčby poskytují nejčastěji specializovaná oddělení psychiatrických léčeben nebo klinik, což umožňuje současně se zaměřit na doprovodné somatické i psychické problémy pacienta/klienta. Ve strukturovaném programu převažují léčebné aktivity nad aktivitami rehabilitačními či resocializačními. Dolní hranice trvání střednědobé léčby, tj. 3 měsíce, se v odborné literatuře pokládá za minimum pro dosažení trvalejšího účinku. S pojmem „střednědobá léčba“ se setkáváme nověji i v terapeutických komunitách, kde je horní hranice trvání posunuta nad 6 měsíců (za střednědobou léčbu v TK se pokládá např. program v délce 6-8 měsíců).

STRUKTUROVANÝ PROGRAM

Léčebný (případně léčebně-výchovný či léčebně-resocializační) program s následujícími charakteristikami: (1) přesný časový rozvrh, (2) soubor pravidel, která stanoví podmínky léčby a definují žádoucí a nežádoucí chování účastníků programu včetně případných sankcí - režim - (3) vyvážená skladba programu: skupinové terapeutické aktivity, aktivity pracovní, aktivity sportovní, kulturní, klubové apod., (4) v denní, ústavní a rezidenční léčbě rozsah minimálně 20 hodin týdně rozvržený do 5 pracovních dnů. Smyslem strukturovaného programu je nabídka komplexu podnětů, působících na různé složky klientovy osobnosti a úrovně jeho psychiky s cílem navodit změnu sebepojetí, postojů a chování.

SUBSTITUCE

Substituce je způsob léčby, kdy je užívání původní drogy nahrazeno (téměř vždy lékařsky předepsaným) užíváním látky s podobnými účinky a vlastnostmi, avšak s výrazně menšími riziky, než původní droga. (např. heroin je nahrazen metadonem). Dále může jít o substituci škodlivého způsobu užití (cigarety nahrazeny nikotinovými náplastmi nebo žvýkačkami), případně kombinace obou způsobů (injekční aplikování heroinu je nahrazeno orálně podávaným metadonem). Cílem substituce je eliminování nebo snížení užívání určité drogy, zvláště pokud je ilegální, nebo snížení škodlivé formy a metody podávání, provázející techniky nebezpečné zdraví (např.: sdílení jehel) a snižování sociálních následků. Substituční léčba má být doprovázena psychoterapií, poradenstvím a/nebo socioterapií. Může trvat od několika týdnů k mnoha letům, někdy neohraničeně.
Viz také buprenorfin , metadon

SUPERVIZE

Supervize je odborná činnost, při níž supervizor podporuje, vede a posiluje jednotlivce, skupiny nebo týmy v pomáhající profesi k tomu, aby dosáhli určitých organizačních, profesionálních a osobních cílů. Obecnými cíli jsou zlepšení kvality práce a podpora profesionálního růstu. Konkrétní cíle jsou ovlivněny celkovým společenským a odborným kontextem a požadavky organizace a jsou předmětem kontraktu mezi supervizorem, zadavatelem supervize, zaměstnavatelem a pracovníky. Hlavním nástrojem supervize je vytvoření prostoru pro reflexi pracovní činnosti a pracovního kontextu v bezpečném prostředí supervizního vztahu a podpora procesu učení a změny.

SUR

Systém výcviku v psychoterapii, založený Doc.MUDr.Jaroslavem Skálou, PhDr. Eduardem Urbanem a MUDr. Jaromírem Rubešem, vyvíjející se od r. 1967. Vývikový model SUR (výcvik typu SUR) je založen na principech terapeutické komunity s několika skupinami, každou skupinu vedou dva terapeuti či lektoři opačného pohlaví pod supervizí vedoucího komunity. Výcviková komunita se schází po dobu 4-5 let 1-2x ročně, mezi setkáním celé komunity se konají víkendová setkání jednotlivých skupin. Jako pokračovatel v podstatě nikdy neformalizovaného hnutí SUR vzniklo v r. 1999 občanské sdružení SUR, které udržuje a rozvíjí tradici výcvikového modelu a připojuje k němu programy teoretického vzdělávání a supervize.

SYSTÉM PÉČE

Vzájemně provázené programy a služby, které odpovídají na různé potřeby klienta v různých obdobích jeho cesty k normálnímu životu. Za základní složky či součásti systému péče se pokládají: (1) terénní a nízkoprahové služby, (2) ambulantní péče a léčba, včetně intenzivní ambulantní péče v denních stacionářích, (3) ústavní detoxifikace a léčba krátkodobá a střednědobá, (4) dlouhodobá – rezidenční péče v terapeutických komunitách, (5) doléčování včetně chráněného bydlení, chráněné práce apod., (6) dlouhodobé – udržovací substituční programy. Aby jednotlivé služby a programy fungovaly jako systém, je nezbytná jejich odborná komplementarita, slučitelnost východisek a cílů, vzájemná informovanost, elementární koordinace, pružné předávání klienta a spolupráce na jeho problémech. Nástroje k vytváření a rozvíjení systému péče jsou např.: průzkum potřeb, plánování služeb, matching (párování potřeb a intervencí), standardy, hodnocení kvality a účinnosti péče, vzdělávání, výcvik a supervize, usnadňování komunikace, koordinační porady apod.

SYSTÉMOVÝ PŘÍSTUP

Vychází z předpokladu, že systém je celek uspořádaný z libovolných elementů materiální nebo duchovní povahy. Přístup se zabývá funkcemi a strukturálními zákonitostmi, které platí pro všechny systémy. Přístup je vybudován na poznání, že systém jako celek se chová kvalitativně jinak než suma jeho jednotlivě pozorovaných částí. Systémový přístup je používaný v rámci rodinné terapie. Podle tohoto přístupu se rodina skládá ze subsystémů a je v interakci v jinými systémy.

ŠLEHÁRNA

Aplikační místnost. Patří do oblasti služeb Harm Reduction. Jedná se o chráněné prostory, obvykle v blízkosti drogové scény, kde si mohou injekční uživatelé v klidu a bezpečně aplikovat drogu. Přítomnost proškoleného personálu zajišťuje možnost intervence v případě předávkování, standardně jsou dostupné potřeby pro bezpečnou aplikaci – sterilní injekční náčiní, sterilní voda, atp. Standardem je také sběr a bezpečná likvidace použitého náčiní.
Viz také Harm Reduction