Navigace

  • o nás
  • informace
  • pomoc a podpora
  • publikace
  • jste závislí?
  • mapa webu




mapa pomoci

mapa ČR Karlovarský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj Plzenský kraj Jihočeský kraj Vysočina Jihomoravský kraj Zlínský kraj Moravskoslezský kraj Olomoucký kraj Pardubický kraj Královéhradecký kraj Hlavní město Praha Středočeský kraj Středočeský kraj

Login form

kalendář akcí

PoÚtStČtSoNe
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
242526272829 

links

anketa

Nežádoucí účinky užívání marihuany

Výsledky ankety

novinky odjinud

mapa webu

 

D

DDR

Mezinárodně používaná zkratka pro „Drug Demand Reduction“ – snižování poptávky po drogách.

DEALER, DEALING

Prodejce (prodávání) drog, nejčastěji označuje konečné články nezákonného obchodu s drogami. Dealer na drogové scéně může být profesionál nebo poloprofesionál, který provádí distribuci drog jako výdělečnou činnost, většinou se ale mezi ním a spotřebiteli nachází ještě několik dealerů z řad uživatelů drog, kteří si tímto způsobem opatřují drogy pro vlastní potřebu. Podíl pro vlastní potřebu jim zůstává poté, co množství drogy „naředí“ různými příměsemi, od zcela neškodných (a obyčejně neúčinných) jako je např. glukosa až po vysoce nebezpečné (jed na krysy). Mnoho uživatelů drog neidentifikuje své blízké známé, kteří jim drogy přímo prodávají, jako dealery. Ve stálé skupině uživatelů, jimž drogy opatřuje, zaujímá dealer často vysokou pozici a je pak klíčovou osobou pro skupinové normy a rizikovost užívání celé skupiny, což lze za určitých okolností pozitivně využít v programech Harm Reduction.

DEKRIMINALIZACE

Odstranění trestního postihu a kriminálních sankcí ve vztahu k takovým aktivitám, které sice zůstaly zákonem zakázány, ale jsou přístupné netrestnímu postihu (např. administrativním sankcím, jako je odejmutí řidičského průkazu či jiného oprávnění k činnosti, pokuta atd.) nebo je jejich provádění vázáno na předepsané a kontrolované podmínky.

DENÍK

Psaní deníků je běžnou součástí programů v léčbě a resocializaci závislých. Doporučený obsah se řídí terapeutickou filosofií pracoviště: může zahrnovat plánování a hodnocení úkolů, reflexi denních zážitků a problémů, osobní výpovědi, sny atd. Deník je též formou individuální komunikace klienta s terapeuty, kteří deníky čtou a obvykle připisují své poznámky a komentáře nebo aspoň obsah denníku reflektují v individuálních rozhovorech s klientem. Tam, kde je hlavní těžiště programu ve skupinové práci, má být klient povzbuzován, aby o problémech, o nichž píše v deníku, hovořil rovněž ve skupině. Po skončení léčby si klient deník ponechává.

DENNÍ STACIONÁŘ (DAY CENTRE, DAY CLINIC)

Zařízení poskytující denní péči, tj. péči přes den, nelůžkovou, obvykle jen v pracovní dny. Uplatňují se u zdravotně postižených, seniorů, chronicky nemocných dětí, duševně nemocných či drogově závislých osob, podle cílové skupiny a zaměření mohou mít charakter ošetřovatelský, rehabilitační (resocializační) nebo léčebný. V léčbě závislých se léčba v denním stacionáři pokládá za alternativu ústavní či rezidenční léčby pro klienty, kteří jsou schopni abstinovat bez vyčlenění z původního prostředí. Pro uživatele, kteří se potřebují dostat ze svého prostředí, z tlaku okolí a dostupnosti drog, je vhodnější ústavní nebo rezidenční léčba, denní stacionář se s ní však může vhodně kombinovat (předcházet nebo navazovat zejména na kratší pobyty).

DEPRAVACE

Zhoršení kvality osobnosti, nejčastěji v jejích morálních aspektech. Jednou z etiologií této osobnostní poruchy je abuzus či závislost na alkoholu či jiných drogách. Uzavřenost závislostního systému vrací osobnost do egocentrického nazírání světa s pocitem oprávněnosti svých požadavků o přednostní uspojování svých potřeb před potřebami druhých. Dochází k celkové emoční oploštělosti, která se ve vztahu k druhým projevuje nezájmem o ně a nedostatkem sociálního taktu až surovostí. Depravovaný jedinec často druhými manipuluje, zneužívá je a parazituje na nich, sebe zanedbává hlavně ve smyslu rozvoje duchovních či duševních kvalit. Postupně ztrácí pocit kontroly nad kvalitou svého života. Přestává být spolehlivý a neplní své sliby a závazky a to po konfliktní fázi způsobuje nakonec osamocení, případně degradující výměnu svých přátel a známých. Ve vztahu k lidem roste negativismus, hostilita, vztahovačnost až paranoidita a touha po pomstě domnělých křivd.

DEPRESIVNÍ SYNDROM

Patří mezi afektivní poruchy. Může se vyskytovat jako jedna z fází manio-depresivního onemocnění, nebo jako samostatná porucha. Spektrum depresivních syndromů zahrnuje různý stupeň závažnosti od lehké až po velmi těžkou depresi s psychotickými projevy. Depresivní symptomatologie se může objevit jako příznak i jiných poruch – dysthymie a cyklothymie. Hlavním příznakem onemocnění je chorobně smutná nálada. Nemocný ztratil schopnost se radovat, je smutný, stísněný, plačtivý, utlumený, budoucnost ztratila smysl, protože je plná očekávaného utrpení. Bývá náchylný k sebeobviňování a sebeponižování, porucha může vést k suicidiu. Z hlediska závislostí může být deprese podpůrným faktorem, protože sebemedikace psychotropními látkami pomáhá zbavit se utrpení.
Viz také sebemedikace

„DESIGNER DRUGS“

Substance, které jsou strukturou i účinkem příbuzné kontrolovaným (nelegálním) drogám, ale které nejsou nebo dosud nejsou uvedené na seznamech nelegálních látek. Termín je často užíván i pro označení nových drog vyrobených s předem stanovenými účinky (tzv. „drogy na zakázku“).

DETEKCE (uživatelů drog)

Detekce neboli rozpoznání uživatelů návykových látek umožňuje jejich včasnější léčbu nebo jinou formu pomoci. Typické známky užívání návykových látek se rozdělují na: (1) velmi závažné - klient přizná užívání drog, toxikologický nález, spolehlivé údaje z okolí, nález drog nebo pomůcek k jejich zneužívání, jizvy po vpiších v průběhu povrchových žil, známky intoxikace, přátelé, často starší, kteří berou drogy atd., a (2) další známky, např. náhlé vzdalování se normálním vrstevníkům, zvýšená potřeba peněz, zanedbávání péče o zevnějšek, náhlé zhoršení prospěchu a chování, horší soustředění a paměť, častější úrazy a nemoci u dříve zdravého člověka, větší náladovost, podrážděnost, úzkostné stavy, deprese, tajnůstkářství, tajemné telefonáty, lhaní, odmítání kontroly ze strany dospělých, poruchy spánku nebo naopak nadměrná spavost, ztráta kvalitních zájmů a zálib, ztráta motivace, ztráta zájmu o rodinu a o aktivity, které dítě doma dříve zajímaly, náhlá změna jídelních návyků, jinak nevysvětlitelný váhový úbytek.

DETOXIFIKACE

Léčebná metoda, jejímž smyslem je zastavit užívání drogy u závislé osoby a při níž jsou minimalizovány symptomy odvykacího syndromu a riziko poškození. Vhodné zařízení, ve kterém se tato procedura provádí, je obvykle nazýváno detoxifikačním centrem či jednotkou. Tradiční detoxifikace se prováděla ve speciálním léčebném zařízení nebo na lůžku všeobecné nebo psychiatrické nemocnice. Klient je přijat ještě intoxikovaný nebo již s odvykacími příznaky. Pokud se používá medikace, předepisuje se obvykle látka, jež má zkříženou toleranci a zkříženou závislost k látce, kterou užívá pacient (u závislosti na heroinu metadon nebo buprenorfin). Dávkování počítá s ulehčením odvykacích příznaků bez způsobení intoxikace a postupně se snižuje. Pobyt na detoxifikační jednotce se ukončí až několik dní po té, co odvykací příznaky bezpečně odezní a léky jsou vysazeny, jinak je vysoké riziko relapsu a pokud si propuštěný klient vezme dávku drogy, na niž byl předtím nastavený, může dojít k vážným až smrtelným komplikacím z předávkování. Důležitým doprovodem detoxifikace je psychoterapie, zejména individuální, zaměřená na podporu a motivaci k další péči. V současnosti narůstá trend uskutečňovat detoxifikaci v neformálním prostředí, včetně klientova vlastního domova. Detoxifikace uskutečňovaná v domácí péči zahrnuje návštěvy lékařského personálu a rodině nebo přátelům je poskytována neformální podpora.

DETOXIKACE

Smyslem detoxikace je zbavit organismus návykové látky. To se může dít buď bez použití léků nebo za farmakologické podpory cílené na překonání odvykacích příznaků (někdy se v takovém případě hovoří o detoxifikaci nebo medikované detoxikaci). Detoxikace i detoxifikace má připravit klienta na další léčbu. Dalším důvodem detoxikace může být také např. nebezpečnost sobě nebo okolí z důvodů duševní choroby a nutnost detoxikovat klienta po těžkém úrazu, při infekčním onemocnění nebo za jiných okolností vyžadujících abstinenci od návykové látky (např. v případě uvěznění nebo u závislých cizinců před návratem do jejich země).
Viz také detoxifikace

DIACETYLMORFIN - DIAMORFIN

Alternativní obecný pojem pro drogu heroin.

DIAGNOSTICKÁ KRITÉRIA ZÁVISLOSTI

Podle ICD-10 (MKN-10) je syndrom závislosti soubor behaviorálních, kognitivních a fyziologických fenoménů, který se vyvíjí po opakovaném užití látky a který typicky zahrnuje následující projevy:

DIAGNOSTICKÝ ROZHOVOR

Cílem diagnostického rozhovoru je získání informací o klientovi, ale také navázání terapeutického vztahu a ovlivnění motivace k lepšímu zvládání návykového problému. Diagnostický rozhovor je součástí diagnostického procesu, který by měl vyústit v stanovení léčebného plánu. Pro navázání terapeutického vztahu je např. důležitá terapeutova neverbální komunikace, poskytnutí vyžádaných informací, schopnost naslouchat a to, že terapeut bere vážně reálné životní problémy. Získávání relevantních informací pomáhá, pokud terapeut klade otázky srozumitelně, jazykem, který je pacientovi blízký, a zbytečně nemoralizuje. Už během vstupního diagnostického rozhovoru by měl terapeut věnovat pozornost motivaci (stadia motivace jsou: 1. nechce, 2. váhá, 3. chce, 4. jedná, 5. udržuje si dobrý stav, případně 6. recidivuje). Důležité je pomoci klientovi posílit motivaci k pozitivní změně. Diagnostický rozhovor může být i strukturovaný, tj. zahrnovat předem danou sekvenci otázek, které se pak standardně vyhodnocující (např. Addiction Severity Index – ASI). Diagnostický rozhovor je možné doplnit diagnostickými dotazníky (např. Tarterův „Drug Use Screening Inventory“, jehož česká verze je k dispozici).
Viz také ASI

DIAGNOSTIKA

Diagnostika je proces stanovení diagnózy. Diagnostika návykových nemocí pravidla zahrnuje diagnostický rozhovor, využívání dotazníkových metod, vyhodnocení údajů z okolí klienta, vyšetření tělesného stavu, laboratorní vyšetření včetně toxikologického (viz „toxikologie“) a podle potřeby i další speciální vyšetřovací metody, např. psychologické vyšetření. Výsledky uvedených vyšetření se pak porovnají se standardními diagnostickými kritérii a stanoví se diagnóza. V České republice používá v současnosti (rok 2001) Desátá revize Mezinárodní klasifikace nemocí WHO (MKN-10 nebo ICD-10). Ve Spojených státech se používají kritéria Americké psychiatrické asociace (DSM-IV). Diagnostický proces nekončí stanovením diagnózy, ale prolíná se s léčbu, protože nezřídka až dlouhodobé sledování klienta umožní stav správně posoudit.

DISSOCIÁLNÍ OSOBNOST

Dissociální, asociální či antisociální porucha osobnosti se projevuje v jednání osoby následujícími faktory, z nichž alespoň tři se vyskytovaly nejméně od 15. let a nejsou součástí jiné psychiatrické poruchy (schizofrenního či manického okruhu): nekonformitou k sociálním normám (dosahující až trestného chování), účelovým klamáním a podváděním, impulsivitou, selháváním při plnění plánu, lhostejností vůči závazkům a dohodám, irritabilitou vůči kritickým připomínkám, nedostatkem výčitek svědomí a agresivitou, která brání uspokojivým a trvalým vztahům, trvalé práci a dostání finančním závazkům. Dissociální osobnost má často životní styl, ke kterému patří zneužívání alkoholu či jiných drog; naopak jedinec závislý na drogách se pro svou depravaci osobnosti může stát dissociální osobností tehdy, když jeho chování dlouhou dobu vykazuje většinu těchto faktorů.

DIURETIKA

Každá látka, která zvětšuje objem moči vytvářené v organismu. Některá léčiva na předpis jsou speciálně určena pro dosažení tohoto efektu, např.při léčbě vysokého krevního tlaku. Diuretika mohou mimo předpis brát atleti, aby zamaskovali užívání drog, které mají zvýšit jejich tělesnou výkonnost (ve zvýšené produkci moče se droga více rozředí a není snadno zjistitelná). Mezi drogy s diuretickým účinkem se počítá například kofein a alkohol. Diuretické léky mohou způsobovat návyk u osob s poruchami příjmu potravy, protože po jejich vysazení se zvýší tělesná hmotnost dříve dehydrovaného organismu.

DLOUHODOBÁ LÉČBA (LONG TERM TREATMENT)

Tento pojem je vyhrazen pro léčbu ústavní či rezidenční, nikoliv ambulantní. Za „klasickou“ se pokládá dlouhodobé léčba v trvání 1 roku. Zejména u klientů závislých na heroinu se věřilo, že kratší léčby nejsou účinné a dlouhodobá léčba byla hodnocena jako „jediná možná léčba“, kterou klient buď přijme nebo odmítne. Toto přesvědčení ještě mnohde (i u nás) přetrvává a dodnes se setkáváme i s programy delšími než 1 rok (např. 18-24 měsíců), ačkoliv výzkumy ukazují, že po 1 roce efektivita může klesat. Zároveň však existuje jasný trend léčbu individualizovat, zkracovat, klást důraz na intenzitu, na kontinuitu léčby a doléčování apod. Dlouhodobá léčba je dnes považována za indikovanou u klientů s výraznou sociální problematikou (značná sociální nezralost, nerozvinuté nebo ztracené sociální návyky a dovednosti, kriminální anamnéza, zcela chybějící či destruované nedrogové sociální zázemí a vztahy). Probíhá obvykle v terapeutických komunitách.

DOJEZD, PROPAD (CRUSH)

Stav, který typicky následuje po čase nepřetržitého užívání stimulačních drog jako jsou amfetamin nebo kokain zpravidla přesahující období několika dnů (jízda, run). Dojezd (propad) začíná ve chvíli, kdy je užívání přerušeno. Dojezd (propad) může být vnímán jako odvykací syndrom ve kterém se z povznesené nálady stává rozladěnost, hluboká deprese, nespavost a apatičnost.Některé z těchto symptomů mohou být také způsobeny nedostatkem spánku a jídla během období kdy dotyčný užívá drogu.

DOLÉČOVÁNÍ (AFTERCARE)

Užší pojetí doléčování se týká především podpory a udržení abstinence po léčbě. V širším pojetí, vycházejícím z bio-psycho-sociálního modelu, lze doléčování definovat jako soubor všech služeb, které následují po ukončení základního léčebného programu (psychiatrická léčebna, terapeutická komunita, atd.) a které ve svém souhrnu pomáhají vytvářet podmínky pro abstinenci klienta v životě po léčbě. Cílem je v tomto případě sociální integrace klienta do podmínek normálního života. Takto pojatá definice zahrnuje celé spektrum intervencí, které jsou nezbytné ke zdárnému dokončení procesu úzdravy ze závislosti na návykových látkách, což je zejména: prevence relapsu, podpůrná skupinová terapie, individuální terapie či poradenství, volnočasové aktivity, sociální práce, pracovní poradenství, chráněné bydlení, chráněná pracovní místa a rekvalifikace, práce s rodinnými příslušníky, zdravotní péče (především se zaměřením na somatické důsledky užívání drog). Intenzivní doléčovací program s komplexním obsahem trvá obvykle 6-12 měsíců a jeho absolvování výrazně zvyšuje efektivitu léčby a zkracuje dobu, po kterou je potřebné poskytování následné péče.

DOMY „NA PŮL CESTY “ (HALF-WAY HOUSES)

Místo pobytu, které slouží jako přechodná fáze mezi hospitalizací nebo rezidenční léčbou a plně nezávislým životem ve společnosti. Termín používaný pro způsob bydlení osob závislých na alkoholu nebo drogách, usilující zároveň o udržení jejich abstinence. Existují také domy na půl cesty pro osoby s psychiatrickým onemocněním a osoby propuštěné z vězení.

DROGA (DRUG)

Termín má mnoho významů. V Úmluvách OSN a v „Deklaraci snižování poptávky po drogách“ označuje látky podřízené mezinárodní kontrole. V medicíně odkazuje na některá léčiva užívaná pro předejití nebo vyléčení nemoci nebo pro zvýšení fyzické či psychické kondice. Ve farmakologii se termín vztahuje na některé chemické činitele, které upravují biochemické nebo fyziologické procesy ve tkáni nebo organismu. Často se pojmem „droga“ rozumí psychoaktivní látka a ještě častěji jde o synonymum pro drogy nezákonné. Kofein, tabák, alkohol a další látky, které jsou běžně užívány bez lékařského předpisu, jsou v jistém slova smyslu také drogy, protože jsou užívány primárně pro svůj psychoaktivní efekt.

DROGOVÁ (PROTIDROGOVÁ) POLITIKA (DRUG POLICY)

Souhrn zásad, cílů a opatření navržených a prováděných k řešení problému drog, zejména nezákonných, na úrovni místní, státní nebo mezinárodní. Na mezinárodní úrovni formulovala OSN v r. 1991 zásadu „vyváženého přístupu“ v drogové politice; tím je míněno, že vedle strategie postihování nabídky drog, tj. represe, se mají rozvíjet a uplatňovat též strategie zaměřené na stranu poptávky po drogách, tj. prevence primární, sekundární a terciární. Během 90.let se začala stále více hlásit o uznání třetí strategie – snižování poškození drogami, Harm Reduction. Vedle deklarací Valného shromáždění OSN ztělesňují drogovou politiku světového společenství především Úmluvy OSN. Protidrogová politika ČR je formulována ve vládních dokumentech (Koncepce a program protidrogové politiky z r.1993, Koncepce a program protidrogové politiky z r.1998, Strategie protidrogové politiky z r.2000). Posledně jmenovaný dokument uvádí – ve shodě s drogovou strategií Evropské unie – čtyři základní pilíře protidrogové politiky ČR: represe, prevence (tj. prevence primární), léčba a resocializace, Harm Reduction.

DROGOVÁ SCÉNA

Místo či místa, kde se shromažďují uživatelé nezákonných drog a kde obvykle probíhá konečný článek obchodu a distribuce (dealing). Rozlišuje se drogová scéna otevřená (veřejné či veřejně dostupné prostory jako parky, ulice, náměstí, nádraží, průchody), polootevřená (restaurace, kluby a jiné zábavní místnosti) a uzavřená (byty, soukromé kluby a akce).
Viz také dealer, dealing

DROP-IN

Jedna z prvních českých NGO (založená počátkem r.1991) poskytující služby problémovým uživatelům drog a drogově závislým. DROP-IN působí v Praze a zaměřuje se tradičně především na vysoce problémovou drogovou komunitu velkoměsta. Služby DROP-IN tvoří v současnosti ambulantní a kontaktní centrum, terénní program s výměnou injekčního náčiní, program metadonové substituce a psychoterapeuticky zaměřené středisko následné péče.
Viz také NGO

DUÁLNÍ DIAGNÓZY

Nositelem „duální diagnózy“ je osoba, která má diagnostikovaný problém zneužívání alkoholu nebo drog a kromě něj nějakou další diagnosu, obvykle psychiatrickou, např. poruchy nálad, schizofrenii, poruchu osobnosti. Tvoření rozdílných diagnóz je často komplikované překrýváním znaků a symptomů závislosti a diagnostických jevů, např. úzkost je prominentním, významným rysem abstinenčních příznaků. Další komplikace je se souběžnými nebo vzájemně se podmiňujícími procesy, např. mírné onemocnění depresí vede k užívání nějaké drogy, které eventuelně vede k prohloubení depresivní poruchy, tím k většímu užívání, závislosti a ještě hlubší depresi.

DUŠEVNÍ ZDRAVÍ (MENTAL HEALTH)

Podle WHO je zdraví „stav tělesné, duševní i sociální pohody (v originále „welfare“ – obtížně se překládá), nikoliv pouze nepřítomnost nemoci nebo vady.“ Totéž platí o zdraví duševním. S. Freud je charakterizuje jako “schopnost milovat, pracovat a žít v souladu s danou kulturou,” přičemž zdůrazňuje, že soulad neznamená konformitu s většinou. Názorový proud „Mental Health,“ vzniklý během psychiatrických reforem na Západě, vychází z předpokladu určitého potenciálu pro duševní zdraví u každého člověka, tedy i u těžce duševně nemocného; úkolem odborných služeb je vždy tento potenciál rozvíjet. Programy péče o duševní zdraví kladou důraz na komunitní péči, na zapojení pacientů/klientů a jejich práva. V jejich spektru jsou psychiatrické služby pouze jednou složkou integrovaného, mezioborového a na klienta orientovaného komplexu vedle služeb sociálních, poradenských, psychoterapeutických, vzdělávacích apod. Ve vyspělých zemích se do okruhu Mental Health počítá především krizová intervence u psychosociálních krizí, služby pro chronicky duševně nemocné a služby pro uživatele drog a drogově závislé.

DVANÁCT KROKŮ

Dvanáct kroků organizace Anonymní alkoholici (Anonymní narkomané, Anonymní hráči apod.):

DYNAMICKÁ (PSYCHODYNAMICKÁ) PSYCHOTERAPIE

Široký soubor psychoterapeutických směrů, vzniklých převážně v USA. Neortodoxním způsobem navazuje na psychoanalýzu S.Freuda. Moderní dynamická psychoterapie překonává zejména její instinktivismus a pansexualismus. Důraz je kladen ne na vrozené instinkty, ale na chování naučené, zejména v dětství. Patří sem směry zaměřené na reorganizaci osobnosti, které však věnují hlavní pozornost interpersonálním vztahům a aktuálním konfliktových situacím, v nichž hledají projevy maladaptivního chování klienta, jež je podmíněno minulými zkušenostmi. Dynamická psychoterapie zdůrazňuje význam terapeutického vztahu. V terapeutickém vztahu pracuje terapeut s přenosem klienta i protipřenosem svým. Terapeut pomáhá klientovi porozumět dynamickým vztahům mezi jeho minulými zážitky a současnými postoji a tím také se symptomy a zjevnými obtížemi. Příčina poruchy je hledána v pacientovi samém a v jeho interpersonálních vztazích. Mezi směry dynamické psychoterapie patří kulturní psychoanalýza (K. Horneyová, E. Fromm, H.S. Sullivan), chicagská škola (F. Alexander, J.H. Masserman).