Navigace

  • o nás
  • informace
  • pomoc a podpora
  • publikace
  • jste závislí?
  • mapa webu




mapa pomoci

mapa ČR Karlovarský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj Plzenský kraj Jihočeský kraj Vysočina Jihomoravský kraj Zlínský kraj Moravskoslezský kraj Olomoucký kraj Pardubický kraj Královéhradecký kraj Hlavní město Praha Středočeský kraj Středočeský kraj

Login form

kalendář akcí

PoÚtStČtSoNe
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
242526272829 

links

anketa

Nežádoucí účinky užívání marihuany

Výsledky ankety

novinky odjinud

mapa webu

 

drogy-info.cz / Drogová situace / Monitor / Zahraniční média / Světový výzkum drogy „extáze“ byl zpochybněn závažnými chybami

Světový výzkum drogy „extáze“ byl zpochybněn závažnými chybami

Vědecký časopis Science v září 2003 překvapivě stáhl studii o škodlivosti extáze. Podle této studie, která byla s velkou publicitou zveřejněna v roce 2002, měla již běžná dávka extáze, jíž požívají její typičtí uživatelé, způsobovat trvalá poškození mozku.
Původně publikováno: 2. prosince 2003
Zdroj: New York Times (NYT)
Copyright: 2003 New York Times
Autor: Donald G. Mcneil Jr.
Originál: Research on Ecstasy Is Clouded by Errors

Ukázalo se nicméně, že během tohoto výzkumu, vedeného dr. Georgem A. Ricaurtem z Johns Hopkins University , nebyla extáze vůbec zkoumána. Deseti paviánům a šimpanzům místo toho vpichovali metamfetamin, takže dva z nich zemřeli. Podle dr. Ricaurtea došlo nějakým způsobem k záměně nálepek na ampulích, které zakoupil v roce 2000.
Tento problém znehodnotil čtyři další studie jeho laboratoře a přinutil ho zrušit další čtyři publikace.
Nebylo to poprvé. Laboratoř dr. Ricaurtea byla několikrát nařčena z publikace studií zmanipulovaných s cílem dokázat, že i rekreační drogy jsou vysoce nebezpečné. V minulých letech byl Ricaurt obviňován ze zveřejňování pochybných výsledků bez jejich kontroly a za tendenční výzkum, který v USA spustil vládní kampaň o extází, která měla „vypalovat díry v mozku.“
Padesátiletý neurolog Ricaurte, který na Univerzitě Johna Hopkinse působí od roku 1988, je pravděpodobně nejznámější odborník na extázi ve „válce s drogami.“ Získal od Národního ústavu pro (monitorování a výzkum) zneužívání drog ( NIDA ) zhruba 10 miliónů dolarů – více než jakýkoliv jiný vědec, zabývající se analogy amfetaminů – známými také jako „designerské drogy,“ „klubové drogy“ anebo "dietní drogy" – včetně MDMA (známější pod jménem „extáze“) a příbuzné MDA.
Dr. Ricuaurte rázně brání svou práci tvrzením, že mnohá z jeho zjištění byla potvrzena jinými výzkumníky; prohlašuje též, že je napadán vědci, kteří se snaží snižovat nebezpečí designérských drog, protože je chtějí používat ve svých výzkumech.
Prominentní terapeut na Harvardově klice a Massechusetském ústavu technologií dr. Richard J. Wurtman, který je s dr. Ricaurtem v dlouhodobém sporu, jej obviňuje z "vlastnictví malé domácí dílničky, která vám na požádání prokáže neurotoxicitu čehokoliv.“
Univerzita stojí za ním. „Náš ústav jeho schopnostem plně důvěřuje,“ prohlásil univerzitní mluvčí Gary Stevenson. Dodává, že „dr. Ricaurte udělal ve studii na primátech neúmyslnou chybu, pak ji zjistil a oznámil ji.“
Ale jiní vědci a dvě osoby, na nichž dr. Ricaurte své pokusy prováděl a kteří se médiím přihlásili po stažení článku, vypovídají o chatrně prováděném výzkumu, který nasvědčuje oprávněnosti pobouřených titulků v novinách.
Ve vysoce politizované debatě o ilegálních drogách je velmi těžké nalézt nestranného pozorovatele. Ale dokonce i podle tři odborníků, které dr. Ricaurte cituje ve své obraně, z něj sice média udělala „obětního beránka“ těch, kteří chtějí extázi používat ve výzkumech, na druhé straně některé z jeho nejznámějších prací byly „nepořádné“ či „ne tak metodologicky přesné, jak byste očekávali.“
Jiní kritici jsou ostřejší.
„Věřit Georgovi je dost těžké,“ uvádí dr. Julie Hollandová, profesorka psychiatrie na New York University , která byla editorkou knihy o extázi a chce ji používat při psychoterapii. Obviňuje ho z „hry s daty na škatule-škatule-hejbejte se“ s úmyslem získat více federálních grantů díky tomu, že ve svých pracích vykresluje chmurný obraz drog.
Prominentní terapeut na Harvardově klinice a Massechusetském ústavu technologií dr. Richard J. Wurtman, který je s dr. Ricaurtem v dlouhodobém sporu, jej obviňuje z "vlastnictví malé domácí dílničky, která vám na požádání prokáže neurotoxicitu čehokoliv.“
Dr. Ricuarte po dlouhých dvacet let produkoval studie, podle nichž měla analoga amfetaminů způsobovat parkinsonský třes, depresi a problémy s pamětí a spánkem. Mezi výzkumníky, zabývajícími se amfetaminy – dr.Ricaurtea nevyjímaje - nicméně vládne shoda, že neexistuje důkaz o tom, že by extáze způsobovala trvalá poškození lidského mozku. Ve studiích na zvířatech její velmi vysoké dávky ničily nervová zakončení, vychytávající serotonin, jež jsou zodpovědné za přenos pocitů radosti a ovlivňují paměť a chuť k jídlu.
Právě minulý týden dr. Stephen J. Kish z Center for Addiction and Mental Health v Torontu publikoval přehled výzkumů extáze, zahrnující práce dr. Ricaurtea. Dr. Kish uvádí, že neexistuje žádný důkaz o tom, že by extáze způsobovala parkinsonismus nebo jakékoliv poškození mozku „snad s výjimkou (dosud nepotvrzené) mírné ztráty (krátkodobé) paměti.“ Někteří těžcí uživatelé mají s pamětí problémy, ale žádná studie dosud neprokázala, že by ztráta paměti byla trvalá, ani že by byla způsobena extází a nikoliv jinou drogou ze směsí, které bere téměř každý uživatel drog.
Ecstasy byla vynalezena roku 1912 v laboratořích německé firmy Merck Pharmaceuticals , která se snažila objevit lék proti krvácivosti. Ve Spojených státech byla postavena mimo zákon v roce 1985 a dr, Ricaurte na tom měl nemalou zásluhu. Od roku 1970 (kdy se jí říkalo “Adam“) extázi v malých dávkách používali někteří psychiatři při léčení obětí psychických traumat; v roce 1985 toho ze strachu před zatčením nechali.
Podle doktora Hollanda extáze podobně jako sedativa uvolňuje úzkostné myšlenky, na rozdíl od nich zároveň ale - podobně jako amfetaminy – neuspává. Pacienti „se z těch nepříjemných věcí chtějí vymluvit.“
Podle něj může také coby potenciální analgetikum pomáhat smrtelně nemocným.
The Food and Drug Administration ( FDA - americká vládní agentura pro schvalování potravin a léčiv pro ameický trh - poz. red. drogy-info.cz) právě schválila studii s traumatizovanými oběťmi zločinů , které se nepodařilo vyléčit pomocí antidepresiv. Ve Španělsku již probíhá studie s oběťmi znásilnění a ve Spojených státech byla ke schválení navržena další studie, tentokrát s depresivními pacienty v poslední fázi rakoviny.
Když byla v roce 2002 zveřejněna Ricaurteova studie o primátech, její kritici uváděli, že pokud z deseti zvířat dvě zemřela a další dvě zkolabovala po srdečním infarktu, nejspíše jim nepodával „typické rekreační dávky.“
Podle každoročního celopopulačního průzkumu vyzkoušelo extázi na deset miliónů Američanů. Jen nepatrný počet z nich zemřel. „Ta mrtvá zvířata je měla trknout,“ komentuje dr. Charles R. Schuster, bývalý ředitel NIDA, jehož dr. Ricaurte označuje za svého učitele. „Kdyby byli poctivější, nepublikovali by to, než by se jim podařilo nález potvrdit.“
Podle dr. Ricaurtea takový argument „nestojí nohama na zemi,“ protože úmrtí zvířat jsou při výzkumu amfetaminů obvyklá, a dvě prý zase není tolik ve srovnání s frekvencí úmrtí u lidí. Nová ředitelka NIDA dr. Nora Volkowová nechce šmahem zavrhovat veškerou Ricarteovu práci, označila ale jeho poslední chybu za „do nebe volající ztrátu věrohodnosti.“ Dodala, že kvůli ní strávila víkend procházením webových stránek NIDA, aby se „ujistila, že tam nebezpečnost extáze není přeháněna.“
Ústav již odstranil ze svých stránek všechny odkazy na jiné známé studie; jednou z nich byla studie dr. Ricaurtea a jeho manželky z roku 1998. Podle dr. Volkowové „nepoužili optimální metodologii.“
Obrázky ze studie „PET zobrazení mozku uživatelů extáze“ byly použity na slavné pohlednici NIDA „Čistý mozek / mozek na extázi.“ Tyto pohlednice se rozdávaly tisícům teenagerů a tvrdily, že mozky uživatelů extáze se scvrkávají a vznikají v nich díry.
Sama studie se ovšem žádnými dírami nezabývala; šlo v ní o hladiny serotoninu, které měly být podle nálezů dr. Ricaurtea u uživatelů extáze drasticky sníženy – 70x až 400x.
Dr. Marc Laruelle je odborníkem Kalifornské univerzity Los Angeles ( UCLA) na technologii PET scanů ( zobrazování lidských orgánů pomocí technologie pozitronové emisní tomografie – pozn. red. drogy-info.cz) . Podle něj je výstup Ricaurteovy studie natolik invalidní, že „by se měl zamést pod koberec.“ Cituje nejnovější německou studii, která prokázala, že hladiny serotoninu se po požití extáze snižují jen mírně a během šesti týdnů se vracejí k normálu. Poukazuje na to, že tým z Hopkinsovy univerzity zobrazil svá data v logaritmicky zkomprimovaném grafu, který vypadá, jako by byl vykalkulován s cílem skrýt to, že výsledky byly mimo rámec reality: 15 kontrolních vzorků mělo hladiny serotoninu na úrovni padesátinásobku normálu.
Dr. Ricaurte studii brání tvrzením, že neměl žádnou kontrolu nad tím, jak NIDA naloží s jeho výstupy, že ale žádal představitele NIDA o vylepšení jejich „špatné kvality.“
V devadesátých letech se dr. Ricaurte účastnil debaty o nebezpečích dexfenfluraminu, dalšího amfetaminového analogu, prodávaného v Evropě jako lék na zhubnutí.
V roce 1994 požádala společnost založená dr. Wirtmanem, ředitelem klinického výzkumu na Harvardu - MIT , FDA o povolení prodávat dexfenfluramin v USA.
Dr. Ricaurta zveřejnil studii, podle níž dexfenfluramin způsoboval poškození mozku; tu okamžitě napadla Agentura pro ochranu životního prostředí , podle jejíž studie žádná trvalá poškození nezpůsoboval.
V září 1995 Ricarteův kolega z Hopkinsovy univerzity dr. Mark E. Moliver, jež byl spoluautorem řady jeho studí, odprezentoval poradní komisi FDA diapozitivy s mozkovými uzly, připomínajícími obraz Alzheimerovy nemoci ( degenerativní onemocnení mozku – poz. red. drogy-info.cz ).
Dr. Wurtman se po stažení článku z časopisu Science spojil s redakcí New York Times. Podle něj byl tehdy v publiku i dr. Ricaurte, jenž komisi oklamal tvrzením, že tyto škody způsobil dexfenfluramin.
Dr. Molliver toto tvrzení v rozhovoru s NYT označil za „do očí bijící lež“ a prohlásil, že své diapozitivy jasně popsal jako obraz škod způsobených podobnou drogou. Dr. Ricaurte to potvrzuje.
Jenže stenozáznamy z následného slyšení v listopadu 1995, které New York Times poskytl dr. Wirtman, jasně prokazují že mnozí členové komise měli za to, že jim dr. Molliver ukázal škody způsobené dexfenfluraminem. Nový lék následně nebyl povolen.
Greg M. byl v roce 1996 Ricaurteovým pokusným objektem
Říká, že v té době užíval velká množství extáze, marihuany, LSD, kokainu, amfetaminů a heroinu.
Když se dozvěděl o stažení studie na primátech, spojil se s redakcí NYT a přesvědčil svého kolegu ze studie, aby se k němu připojil.
Oba prokázali svou totožnost a zaměstnání, nepřejí si je ale zveřejnit ze strachu o svou kariéru. Greg je postgraduálním studentem chemie na jedné z předních amerických univerzit. Jeho kolega, který podle svého tvrzení jezdil po koncertních šňůrách Grateful Dead a prodával během nich na 10 000 dávek LSD měsíčně, nyní pracuje pro právnickou firmu na Západním pobřeží USA a bude pracovat pro federální vládu USA.
Do studie se přihlásili ze zvědavosti nad tím, co jim extáze provádí s mozky – a s vidinou mzdy sta dolarů denně.
Greg uvádí, že přestože oba užívali řadu drog, výzkumný asistent jim během telefonického interview jasně vysvětlil, co od nich bude chtít během osobního pohovoru slyšet, pokud stojí o přijetí do studie. Podmínkou studie bylo, aby po tři týdny před začátkem studie neužívali žádné drogy a neovlivnili tak její výsledky. Greg říká, že si pět dní před studií dal heroin.
Oba dva spolu s dalšímu uživateli extáze přiletěli ze Západního pobřeží. Prohlašují, že paměťové testy absolvovali v jet-lagu ( stavu vyčerpání organismu po přechodu do jiného časového pásma – pozn. red. drogy-info.cz ).
Následovala lumbální punkce ( odběr mozkomíšního moku z páteře - pozn. red. drogy-info ) s cílem zjistit hladinu serotinu. Po ní jim nicméně neposkytli běžný noční odpočinek, kterým se obvykle předchází silným bolestem hlavy. Museli se i se zavazadly (které si nesli sami) přesunout do jiné části univerzitního komplexu, kde je připojili na elektrody, sledující spánkové funkce. Podle Grega nálezy nemohli být normální, poněvadž je všechny po výkonu bolela hlava.
Další testy absolvovali po aplikaci morfinu a drogy mCPP, která způsobuje stejné škubání očí a skřípání zubů jako extáze, nenastává po ní ale euforie. Poté šli na PET scan.
Ricaurte poukazuje na to, že jeho výzkumné protokoly byly schváleny příslušnými univerzitními komisemi. Přiznává, že vyšetřoval utlumené osoby a osoby v jet-lagu, ale hájí se poukazem na to, že tato omezení vždy jasně ve svých publikacích uváděl, a že přešel k testování až ráno, kdy byl vliv jet-lagu minimální. Osoby, kterým odebírali lumbální punkci, podle něj byly na bolesti hlavy upozorněny a byl jim poskytnut odpočinek a analgetika.
K otázce osob, které zkreslovaly výsledky užíváním jiných drog dr. Ricaurte uvádí, že jeho personál tyto lidi prověřoval pohovory a testy moči. Ve svých publikacích sám uvádí, že mnohem vhodnější by byla vyšetření vlasů, která by prokázala užívání drog v několika minulých měsících. (Dr. Laruelle, který se zabývá PET scanováním uživatelů extáze, odmítá pacienty s vlasy kratšími než jeden palec (cca 2,5 cm).
Když redakce NYT dr. Ricaurteovi oznámila, že Greg bral heroin a nebyl odhalen, označil to dr. Ricaurte za „smůlu.“ Podobně jako jiní výzkumníci extáze ale uvádí, že nebylo možné najít její uživatele, kteří by zároveň neužívali jiné drogy. Prohlašuje, že ve svých článcích vždy jasně deklaroval, že špatné výsledky uživatelů extáze mohou být způsobeny jinými drogami.
Kritici ale namítají, že tato prohlášení v téměř nečitelné velikosti písma nestačí, že všechny psychotesty na uživatelích více typů drog jsou k ničemu a nemohou být používány k průkazu hypotézy poškození mozkou jen jednou drogou z užívaných
Gregův přítel opakovaně prohlásil, že s nimi během výzkumu špatně zacházeli a že měl celou dobu pocit, že je výzkum zkreslován s cílem prokázat mozková poškození.
„Většina lidí, s kterýma jsem bral drogy, jsou pěkně v prdeli,“ přiznává. „Ale kdyby se Ricaurteovy studie zakládaly na pravdě, Greg i já bychom měli být dávno mrtví. Napolykali jsme se toho chemickýho svinstva každou noc na gramy.“
Dodává nicméně: „Jsme celkem inteligentní a docela racionální týpci. Zažili jsme si tři nebo čtyři roky, během nichž jsme si zkrátka snažili odpálit mozky. Jenže jsme ještě furt dost chytří a ctižádostiví. Už z toho je vidět, že některá jejich tvrzení o dlouhodobém poškození mozku jsou prostě mimo.“
  • První zprávu našeho serveru k této kauze z letošního září naleznete ZDE .

Publikováno: 05.04.2010
Aktualizováno: 15.02.2014