Navigace

  • o nás
  • informace
  • pomoc a podpora
  • publikace
  • jste závislí?
  • mapa webu




mapa pomoci

mapa ČR Karlovarský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj Plzenský kraj Jihočeský kraj Vysočina Jihomoravský kraj Zlínský kraj Moravskoslezský kraj Olomoucký kraj Pardubický kraj Královéhradecký kraj Hlavní město Praha Středočeský kraj Středočeský kraj

Login form

kalendář akcí

PoÚtStČtSoNe
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
242526272829 

links

anketa

Nežádoucí účinky užívání marihuany

Výsledky ankety

novinky odjinud

mapa webu

 

drogy-info.cz / Drogová situace / Legislativní rámec / Legislativní rámec 2012

Legislativní rámec protidrogové politiky 2012

V r. 2012 se právní úprava týkající se tzv. drogových trestných činů nezměnila. Probíhala diskuse ohledně prováděcího předpisu, tj. nařízení vlády č. 467/2009, kterým se pro účely trestního zákoníku mimo jiné stanoví větší než malé množství drog. Došlo ke změnám v několika dalších právních předpisech.

Trestněprávní předpisy

V r. 2012 se právní úprava týkající se tzv. drogových trestných činů nezměnila. Vymezení příslušných skutkových podstat, tj. §§ 283–287 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník ve znění pozdějších změn (TZ), zůstalo zachováno.
Rozsáhlá diskuse se vedla ohledně prováděcích předpisů, a to nařízení vlády č. 467/2009, kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů. Údajným důvodem byl nárůst obchodování s pervitinem v českoněmeckém pohraničí1. Předmětem diskuse bylo kromě jiného snížení množství některých drog, které by bylo možno pro účely držení pro vlastní potřebu podrobit trestněprávní sankci. Ještě předtím, než byly závěry diskuse promítnuty do jakékoliv legislativní změny, došlo ke zrušení shora citovaného nařízení, resp. jeho podstatné části, nálezem Ústavního soudu2 ze dne 23. července 2013 (viz také kapitolu Aplikace práva) pro rozpor tohoto nařízení s Ústavou ČR a Listinou základních práv a svobod. Změna je účinná od 23. srpna 2013, kdy byl citovaný ústavní nález vyhlášen ve Sbírce zákonů pod č. 259/2013 Sb.
Držení omamné nebo psychotropní látky (OPL) nebo přípravku ji obsahujícího v množství větším než malém pro vlastní potřebu je i nadále trestným činem ve smyslu ustanovení § 284 TZ – Přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu. Množství větší než malé takové látky však není závazně stanoveno žádným právním předpisem a pro účely trestního řízení je třeba jej stanovit aplikační praxí, obdobně jako tomu bylo do 31. prosince 2009, tj. před účinností tzv. nového TZ3. Ústavní nález se nedotkl seznamu jedů, obsaženého v příloze č. 1 shora citovaného nařízení vlády ani nařízení vlády č. 455/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, které rostliny nebo houby se považují za rostliny a houby obsahující omamnou nebo psychotropní látku a jaké je jejich množství větší než malé ve smyslu trestního zákoníku ani dalších prováděcích předpisů, protože nebyly předmětem návrhu a Ústavní soud se tak jimi nemohl z vlastní iniciativy zabývat. Lze však očekávat, že i tento prováděcí předpis se v budoucnu stane předmětem jednání Ústavního soudu, nedojde-li k jeho zrušení jiným způsobem.
Z hlediska nástrojů trestního práva v oblasti ochrany obětí kriminality včetně drogové je nutno zmínit dlouho očekávaný zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, který nabyl účinnosti 25. února 2013. Očekávalo se od něj zejména zlepšení postavení obětí trestných činů, rozšíření možností jejich ochrany, informovanosti, peněžité i jiné profesionální pomoci a další přínosy. Tento zákon současně novelizuje zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád v platném znění, a to zavedením institutu předběžného opatření do trestního práva s účinností od 1. listopadu 2013. Jedním z předběžných opatření, které lze uložit obviněnému v trestním stíhání za předpokladu splnění zákonem vymezených kritérií, je zákaz užívat, držet nebo přechovávat alkoholické nápoje nebo jiné návykové látky.
V oblasti mezinárodní spolupráce při postihu drogové kriminality byla očekávána změna v souvislosti s přijetím zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, který měl nabýt účinnosti od 1. ledna 2014. Zlepšení mezinárodní spolupráce, včetně zlepšení vzájemné informovanosti o mezinárodní kriminalitě a vzájemné součinnosti při konkrétních operacích, by se mělo pozitivně projevit též v případě nedovoleného obchodu s OPL u skutku, za který lze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně 5 let nebo ochranné opatření spojené se zbavením osobní svobody a který spočívá v některém z těchto jednání. Spolupráce se dotýká též dalších oblastí kriminality v případě jejich mezinárodního přesahu, např. obchodu s lidmi, dětské pornografie, korupce, legalizace výnosů z trestné činnosti apod.

Změny v zákoně o návykových látkách

Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, nedoznal v průběhu r. 2012 zásadních obsahových změn. V průběhu r. 2013 se dočkal 2 významných změn v souvislosti se zakotvením možnosti použití a pěstování konopí k léčebným účelům a dále v souvislosti s přesunem seznamu omamných a psychotropních látek z přílohy zákona do nařízení vlády – viz také VZ 2011.
K první ze zmiňovaných změn došlo novelizací zákona o návykových látkách zákonem č. 50/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech, zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích. Novelizace nabyla účinnosti dne 1. dubna 2013. Část novely týkající se pěstování konopí k léčebným účelům a získání licence k takové činnosti nabývá účinnosti až od 1. března 2014. Do března 2014 tak pacienti budou odkázáni na konopí pocházející z oficiálního dovozu. Cílem zákona je umožnění léčby konopím v indikovaných případech pacientům v ČR, a to díky legálnímu nákupu konopí dovezeného oficiálně ze zahraničí nebo pěstovaného v ČR na základě udělené licence. Léčebné konopí bude poskytováno pacientům s vybranými onemocněními výhradně na lékařský předpis s registrací výdeje v lékárně. Zákon dále umožní licencovaným výrobcům pěstování a dodávku léčebného konopí na farmaceutický trh v ČR. Individuální pěstování konopí k léčebným účelům zákon nepovoluje.
Státní ústav pro kontrolu léčiv vydal v dubnu 2013 opatření obecné povahy, kterým vyřadil léčbu konopím z veřejného zdravotního pojištění. V červenci 2013 pak vydalo Ministerstvo zdravotnictví (MZ) vyhlášku č. 221/2013 Sb., kterou se stanovují podmínky pro předepisování, přípravu, výdej a používání individuálně připravovaných léčivých přípravků s obsahem konopí pro léčebné použití, která nabyla účinnosti 1. srpna 2013. Řada nastavených parametrů týkajících se např. omezení věku pacientů, dávkování, okruhu indikací, odborných specializací lékaře je předmětem kritiky ze strany odborné a občanské veřejnosti.
Obě uvedené normy ve spojení s dalšími obtížemi, např. v souvislosti s relativně vysokou cenou léčebného konopí z dovozu, mohou ohrozit či snížit pozitivní efekt této nové právní úpravy, a to jak ve smyslu dostupnosti léčby, tak ve smyslu nemožnosti důsledného oddělení legálního a nelegálního trhu s konopím. Nicméně přes schválení legislativního rámce pro léčbu konopím k jejímu uvedení do praxe dosud nedošlo.
Druhá významná změna se týká novelizace zákona o návykových látkách. Touto novelizací dochází k rozdělení právní úpravy návykových látek od právní úpravy prekurzorů drog do dvou samostatných zákonů. Nový zákon č. 272/2013 Sb., o prekurzorech drog, a zákon č. 273/2013 Sb., kterým se novelizuje zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, byly zveřejněny ve Sbírce zákonů 10. září 2013 a nabývají účinnosti 1. ledna 2014. Novela zákona č. 167/1998 Sb., počítala kromě jiného s tím, že seznam OPL a přípravků je obsahujících, doposud obsažený v příloze č. 1 až 8 citovaného zákona, bude napříště obsažen v nařízení vlády, tj. v podzákonné právní normě. Toto řešení je ovšem potenciálně vystaveno obdobné argumentaci týkající se jeho rozporu s ústavněprávními předpisy jako u nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 23. července 2013.

Testování řidičů na přítomnost návykových látek

Zjišťování, zda řidič motorového vozidla není pod vlivem návykové látky včetně OPL, se již stalo nedílnou součástí dopravních kontrol. U řidičů s pozitivním orientačním testem je následně prováděn odběr krve a toxikologické vyšetření na OPL. Posuzování skutečnosti, zda řidič byl pod vlivem OPL či byl dokonce ve stavu vylučujícím způsobilost řídit, je relativně časově, odborně i finančně náročné. Ve snaze zjednodušit aplikační praxi bylo ve správním řízení o tomto typu dopravních přestupků využíváno odborné stanovisko Společnosti soudního lékařství a soudní toxikologie České lékařské společnosti J. E. Purkyně (ČLS JEP) k problematice posuzování ovlivnění řidičů návykovými látkami, které pro nejčastěji užívané vybrané OPL stanovilo nejnižší koncentrační meze v krevním vzorku, při jejichž překročení lze mít za to, že řidič je ovlivněn návykovou látkou. Toto odborné stanovisko bylo v praxi hojně využíváno.
S ohledem na skutečnost, že se nejedná o právní normu, však často bylo třeba k odvolání řidiče zpracovávat znalecký posudek k posouzení způsobilosti řídit či míry ovlivnění návykovou látkou. Ve snaze odstranit tyto pochybnosti a stanovit jasné hranice, kdy lze z výsledků toxikologických vyšetření pro účely správního řízení usuzovat na ovlivnění řidiče návykovou látkou, byl přijat zákon č. 233/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu). S účinností od 17. srpna 2013 se má za to, že „v případě jiných návykových látek uvedených v prováděcím právním předpise se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou, pokud její množství v krevním vzorku řidiče dosáhne alespoň limitní hodnoty stanovené prováděcím právním předpisem“. Předpokládaný prováděcí předpis však dosud nebyl zpracován, je tedy otázkou, jak praxe v přechodném období tento právní problém vyřeší. V krajním případě by řidiči, kteří byli ovlivněni OPL, ale nebyli ve stavu vylučujícím způsobilost řídit (což je vždy nutno určit znaleckým posudkem), nemohli být paradoxně z důvodu chybějícího prováděcího předpisu postižitelní v přestupkovém řízení.

Návrh zákona o ochraně zdraví před návykovými látkami

V r. 2012 připravovalo ministerstvo zdravotnictví zásadní novelu zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami (dále jen zákon č. 379/2005 Sb.). Tyto legislativní práce vyvrcholily předložením návrhu zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky tabáku, alkoholu a jiných návykových látek. Jedním z důvodů zkvalitnění právní úpravy v této oblasti je podle důvodové zprávy dlouhodobě vysoká spotřeba a dostupnost alkoholu a tabáku, a to i mezi mládeží, na nelegální trh s lihovinami apod.Změny jsou tedy zaměřeny primárně na snížení užívání alkoholu a tabáku. Návrh byl předložen MZ do vnějšího připomínkového řízení v dubnu 2013.

Rámcová úmluva WHO o kontrole tabáku

Dne 30. srpna 2012 se ČR stala 176. smluvní stranou Rámcové úmluvy WHO o kontrole tabáku (FCTC), která byla vyhlášena ve Sbírce mezinárodních smluv v částce 39 pod číslem 71/2012 Sb. m. s. Byl tak završen několikaletý proces ratifikace, který započal již 22. prosince 2004, kdy vláda ČR návrh na ratifikaci schválila. FCTC je závaznou mezinárodní smlouvou, která vytváří mezinárodní právní prostředí pro řešení celosvětové tabákové epidemie. Zabývá se komplexně ochranou před ničivými zdravotními, sociálními, environmentálními a ekonomickými následky užívání tabáku a před expozicí tabákovému kouři. FCTC vstoupila v platnost v roce 2005. Jednou ze smluvních stran je i Evropská unie. Česká republika byla posledním členským státem EU, který FCTC ratifikoval. Ve dnech 12.–17. 11. 2012 se v jihokorejském Soulu uskutečnilo 5. zasedání Konference smluvních stran FCTC, která je svolávána jednou za dva roky za účelem kontroly prosazování této úmluvy. ČR se této konference účastnila poprvé jako smluvní strana.

Změny týkající se profese adiktologa

V návaznosti na přijetí nových zdravotnických předpisů v průběhu l. 2011 a 2012, v jejichž důsledku došlo k posílení právního postavení profese adiktologa začaly některé adiktologické služby, které byly dosud registrovány jako poskytovatelé sociálních služeb, získávat též oprávnění k poskytování zdravotních služeb. Od vstupu adiktologických služeb do systému zdravotnictví se očekávalo kromě jiného též posílení finančního zázemí adiktologických služeb prostřednictvím plateb ze zdravotního pojištění. V této souvislosti je podstatná skutečnost, že v březnu 2013 byly interní kontrolou ministerstva zdravotnictví schváleny nové zdravotní výkony pro profesi adiktologa, jejichž účinnost měla nastat od 1. ledna 2014.

Aplikace práva

Aplikační praxe zasáhla významným způsobem do právní úpravy drogových trestných činů, a to již zmiňovaným nálezem Ústavního soudu ze dne 23. července 2013 (viz kapitolu Trestněprávní předpisy). Citovaný ústavní nález zrušil dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů část ustanovení § 289, odst. 2 zákona č. 40/2009 ve slovech „a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů“. Současně zrušil ustanovení § 2 a přílohu č. 2 nařízení vlády č. 467/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů, taktéž ke dni vyhlášení ve Sbírce zákonů.
Nález byl přijat jako rozhodnutí o návrhu Okresního soudu v Liberci, který vedl trestní stíhání pro přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284, odst. 2 TZ. Podle obžaloby byla skutková podstata naplněna přechováváním 4 plastových sáčků s celkem 3,25 g pervitinu) s obsahem účinné látky 1,9 g metamfetaminu. Šlo o množství větší než malé, neboť shora citované tehdy platné nařízení vlády stanovovalo, že množstvím větším než malým jsou více než 2 g pervitinu za předpokladu, že obsahují alespoň 0,6 g účinné látky (0,72 g v případě hydrochloridu). Okresní soud v Liberci dospěl k závěru, že předmětné zákonné ustanovení rozhodné pro rozhodování o vině a trestu, tj. ustanovení § 289, odst. 2 TZ, je v rozporu s ústavním pořádkem, a proto trestní stíhání přerušil a předložil věc Ústavnímu soudu. Ústavní soud dospěl k závěru, že výše uvedené ustanovení je v rozporu s článkem 39 Listiny základních práv a svobod a s článkem 78 Ústavy ČR. Podle těchto ustanovení je vymezení trestného činu možné pouze zákonem, k jehož vydání je kompetentní výhradně Parlament ČR. V návaznosti na toto ustanovení Ústavní soud vyjádřil právní názor, že zákonodárce mohl definovat množství větší než malé OPL pouze formou zákona. Současně uvedl, že podzákonný právní předpis by bylo možno využít pouze v případě, kdy by zmocňovací ustavení v § 289, odst. 2 TZ stanovovalo určitá kritéria, která by vláda pouze konkretizovala.
Podrobné informace najdete ve Výroční zprávě o stavu ve věcech drog.

Publikováno: 27.10.2014